Fonická poezie Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala
Fonické básně Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala představují zapomenutou kapitolu jejich tvorby, a to už proto, že v auditivní podobě nebyly publikovány na žádném nosiči a jsou tedy těžko dostupné.
Oba byli typem tvůrců, kteří měli na jedné straně hluboký vhled do auditivních forem poezie, výrazně je propagovali, uchovávali a šířili, na straně druhé ovšem sami autorsky nepronikali do labyrintu zvukové techniky: nevyznali se v technice střihu ani zvukového mixu, neorientovali se ve zvukových efektech ani rozličných možnostech manipulace s audiopáskem. Jejich hlavním tvůrčím polem nebyl magnetofon, nýbrž němá plocha papíru a psací stroj.
Hiršal s Grögerovou čerpali ve svých fonických kreacích z konkretistických textů, jak je najdeme především v jejich cyklu Technologie textů či sbírce JOB-BOJ; text chápali víceméně jako partituru, jako výchozí polotovar pro zvukovou adaptaci: „Podkladem těch našich fonických básní, které jsme dělali pro Liberec, je vlastně literární projev,“ říká Grögerová v jednom z tehdejších diskuzních pořadů. Společně oba autoři akusticky zpracovali prokazatelně deset auditivních kompozic o celkové délce 21 minut. Ve studiové kvalitě zůstaly zachovány pouze tři nahrávky Jézuskonte, In a ina a Pohřeb. Jako amatérské kopie se dochovaly kreace Byl muž, měl hrad, Ten ta to, Vladimír, Řečiště, Německý text, Kafkův Zámek a opět Pohřeb.
In a ina
Je textem sémantickým, tedy takovým, který vychází „z předem stanovených významů jazykové podstaty“. Jeho význam je přitom modifikován gramatikou: „je na samém pomezí sémantiky […] byl zpracován ze skutečných i umělých koncovek podstatných jmen mužského i ženského rodu a z příslušných koncovek slovesných“: „in a ina ili / ec a ecna eli / ník a nice ovali / or a orka ovávali / ač a ačka ali / al a ovna ádli / an a anka ávali / ič a ička ívali […]“Na nahrávce střídavě promlouvá ženský a mužský hlas, společně vytvářejí dojem jakési blíže neurčené společné činnosti, přičemž je posluchač nucen k tomu, aby si ke slovotvorným sufixům sám podle své fantazie domýšlel slovní základ a tím i význam.
Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala
Od konce šedesátých let se začali oba autoři věnovat žánru rozhlasové hry, zpočátku v propojení se západoněmeckou rozhlasovou produkcí. Vedle toho sepsali řadu kratičkých, auditivně nikdy nezpracovaných minutových her pro rozhlasové soutěže ARD a RIAS Berlín, Hiršal též natočil několik textů v roce 1969 v Německu do pořadu Prager Studio při WDR. V případě rozhlasových her je bezpochyby namístě na prvním místě uvést Bohumilu Grögerovou: z šesti experimentálních rozhlasových kompozic, které vznikly v rozmezí od konce šedesátých let do počátku let devadesátých, napsala Grögerová tři samostatně, někdy i v německé a české verzi, ostatní hry vznikaly ve spolupráci s Hiršalem.
Čistě pro západoněmeckou produkci byly napsány hry Lunovis (Grögerová, Hiršal, WDR 1971), Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, Grögerová, SR/BR 1971) a Faust im Stimmenwald (Faust v lese hlasů, Grögerová, Hiršal, 1971–1972). První dvě hry se v Německu ještě dočkaly precizního zpracování od předních rozhlasových režisérů, třetí hra, literární montáž o Faustovi, již uvedena nebyla, neboť tvůrčí kontakty byly zcela zpřetrhány. Během normalizačního temna se Josef Hiršal žánru rozhlasové hry věnovat přestal, Grögerová se však nedala odradit a s disciplínou sobě vlastní psala takzvaně do šuplíku, a to poměrně intenzivně. Zweiäugiges Wortspiel načrtla v české podobě a rozepsala další rozhlasové kusy: Už jenom dýchat... aneb Dum spero, spiro (1975), která opět existuje jak v české, tak i německé podobě, dále první verzi hry Dokud se nade mnou nezavře voda (1975), která svým faustovským tématem volně navazuje na hru Faust im Stimmenwald. Hru Lunovis později, již po roce 1989, rozvinula společně s Josefem Hiršalem do nové a vlastně zcela autonomní české verze.
Už jenom dýchat...
V roce 1975 dokončila Grögerová dvoukanálovou stereofonní konstelaci, tzv. „rozhlasovou mikrohru“ s názvem Už jenom dýchat..., která existuje také v rukopisné německé verzi nazvané Dum spero, spiro. Hra se opět dotýká tématu manipulace s lidským individuem, tentokrát ovšem prostřednictvím techniky distribuující a archivující lidský hlas: vyděračský mluvčí zde po telefonu terorizuje volaného, celek má místy rysy až estébáckého výslechu. Do hry dále vstupují témata kybernetiky a umělé řeči jako dalších manipulačních strategií. Kompozice ústí ve fatální neporozumění a rezignaci na smysl jazyka a je jedním z pozoruhodných příspěvků k tématu jazykové a mediální krize, jež je neodmyslitelně spojena s problematikou jak literární moderny, tak chaotické moderní doby.
Přejato ze studie Pavla Novotného K auditivní tvorbě Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, publikované v katalogu k výstavě SETINY – Bohumila Grögerová (2021). Pro další ukázky odkazujeme na samostatné pořady k fonické poezii a rozhlasovým hrám, které pro Český rozhlas připravil Pavel Novotný.
CD kompilace SETINY
Kompilace třinácti skladeb od šesti hudebních uskupení (DBLV, Vložte kočku, P/\ST, Kolna, Alter kaker, Reverb Machine) vydaná k výstavě SETINY naznačuje, jak velký zvukový potenciál mají experimentální texty Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Sami autoři měli vždy na paměti, že jejich tvorbu lze využít jako podklad pro hudební zpracování a z tohoto vydavatelského počinu Památníku národního písemnictví by nepochybně měli radost. Vybíráme šest ukázek, ale kompilace stojí za poslech jako celek – i kvůli textům otištěným v bookletu.